>

„V USA je velmi soutěžní atmosféra,” říká Martin Červinka. | Drakem v Americe

, 27.01. 2021 Aktuality

Martin Červinka je velkou součástí nové generace Draků Brno. Odmala se účastnil všech mládežnických reprezentací, a nyní je členem základní sestavy mužské reprezentace. S tou také v roce 2019 odehrál první ME, a poté i kvalifikaci na olympiádu, ve které měl druhý nejvyšší pálkařský průměr ze všech hráčů turnaje. Baseball skloubil se studiem a nyní studuje na ESF.

Kde v Americe jsi byl? Co tomu předcházelo?

Byl jsem v Raleigh v Severní Karolíně na jeden semestr. Předcházelo tomu spousta nervů, papírování, obíhání úřadů, psaní mailů a hodiny telefonátů.

Co tě na Americe nejvíce překvapilo? Zažil jsi nějaký kulturní šok?

V USA jsem nebyl poprvé, takže jsem žádné velké překvapení nebo kulturní šok nezažil.

Jak v USA vnímají české hráče?

Vnímají mě jako každého jiného, akorát z jejich pohledu mluvím rusky. Důležité je to, co jsem schopen ukázat na hřišti.

Jak probíhalo tvoje „dostávání se“ do Ameriky a na univerzity? Určitě to nebylo nic snadného...

Vyhlédl si mě Mike Griffin, se kterým Draci dlouhodobě spolupracují. Jeli jsme s ním do Ameriky, kde jsem se zalíbil trenérovi místní školy. Nabídl mi místo v týmu, a k tomu studium na jejich škole. Nebyl jsem si úplně jistý, jestli jet. Uběhl asi rok a půl, kdy mě znovu ze školy kontaktovali s tím, že o mě má opravdu vážný zájem, a nabídl mi místo v základní sestavě. Tomu jsem už neodolal, nabídku přijal, a odjel hrát do Ameriky.

Máš nějakou zajímavou historku?

Možná to, když jsme vyjeli na zápas do Virginie. Počasí bylo hrozné, teplota kolem nuly a od začátku zápasu sněžilo. V půlce jsme vyhrávali, ale domácí se rozhodli, že už se kvůli sněhu dál nedá hrát a zápas končí. Celý zápas byla vypjatá atmosféra. Po tomto rozhodnutí to vygradovalo, a skoro došlo až na rvačku dvou týmů. Nakonec jsme skončili u toho, že byl vyhozen náš headcoach a lidi ho museli držet, aby nerozhazoval pěsti všude kolem sebe.

Co ti nejvíc chybělo? Stýskalo se ti někdy po domově?

Po domově se mi určitě stýskalo. Měl jsem krizové první dva týdny zvykání na jiný režim. Ale paradoxně čím déle jsem tam byl, tím víc se mi tam líbilo. Zvlášť pak na konci, kdy bylo teplo, skončila škola a já trávil čas buď na baseballe, v posilovně, nebo u bazénu.

Co naopak na Americe úplně miluješ a nevíš, jak jsi bez toho doteď dokázal žít?

V Česku mi chybí sušený maso. To, co se u nás prodává nesahá americkému ani po kolena. Omáčka v Chick-fil-A  je asi nejlepší věc na světě a nemít pravidelně Big Double Burger Trey s Bacon wrapem a quesadillou, mi taky hodně trhá srdíčko. Jo a bezedný kelímek v každé restauraci je hodně podceňovaná věc (směje se).

Jak jsi zvládl baseball a učení zároveň?

Baseball a učení jsem zvládal v pohodě. O školách, jako je ta, na které jsem byl (JUCO), se v Americe říká, že ji udělá každý. Tomuto pravidlu bych ovšem nedával takovou váhu, protože, jak se říká „výjimka potvrzuje pravidlo”, a někteří mí spoluhráči tuto školu nezvládali. Trochu náročnější bylo množství zadávaných domácích úkolů a esejí, které jsme pravidelně dostávali. Nebylo to ale nic, co bych nezvládl. Spíš, než se školou samotnou, jsem měl problém se vstáváním. Jezdili jsme čtyřikrát týdně na osmou ráno, což znamenalo budíček v 6:30. Na začátku to bylo docela mučení, hlavně v kombinaci s každodenním tréninkem a posilovnou, ale jakmile jsem si na to fyzicky zvykl, tak i to se dalo.

Jaké prostředí v americkém baseballu je?

To se asi nedá takto obecně říct. Akorát, že je tam velmi kompetitivní atmosféra. Ale to je v USA ve všem.

Jakou máš baseballovou vizi?

Dostat se na olympiádu.

Do Ameriky se podíval i Filip Čapka, který povyprávěl o svých zážitcích v minulém článku.

 

Starší články