Ve dnech 13. - 16.4. se uskutečnil turnaj v Praze na Tempu a jako každý rok, zde nebyla nouze o velký počet týmů z různých zemí. Cena pro vítěze je účast na světové sérii v USA s tím rozdílem, že oproti LL turnajům zde není hrazena letenka a podobně. Pořád jde ale o prestižní záležitost a já jsem neskutečně rád za to, že jsme se přihlásili a prošli tímto bojem.
Před turnajem to však nebylo jednoduché. Spousta kluků z našeho týmu jela hrát za tým České akademie, což je výběr z pražské, moravské (Brněnská akademie baseballu, dále BAB + Tréninkové centrum Draci) a ostravské. Co se našeho týmu týká, na turnaj jsme se nakonec po tahanicích o hráče s BAB vyjeli pouze s 11 hráči. 2 hráče jsme povolali z týmu U13 a to Jakuba Čepeláka a Vincenta Majora, kterým patří díky, jinak by jsme vůbec nejeli. 7 hráčů bylo nominováno do týmu České akademie, z toho 5 z našeho dračího tréninkového centra. Z mého pohledu však můžu říci, že to rozhodně nebyli ti nejlepší. K porovnání, holandské akademie zde měla 3 výběry, Poláci 2 výběry. Ale teď už k zápasům.
Hned ve čtvrtek v pravé poledne jsme si to rozdali s Holandským týmem s označením A. Po zápase jsme se dozvěděli, že písmeno značí úroveň a byl to ten nejsilnější nizozemský výběr. Výsledek 8:4 v náš neprospěch však nebylo nic, za co se stydět (2. nejtěsnější). Naši nadhazovači odházeli po směně a čelili jsme 3 směny holandské jedničce na kopci. S finalistou, který má v týmu jména jako Kemp či Legito (holandské hvězdy v tamní mužské lize), to prostě byl vstup do turnaje, jaký jsme potřebovali.
Holandsko A vs. Draci Brno – 8:4
Druhý den jsme vstávali v 6 hodin ráno. Od 8 na nás čekal soupeř z méně známé baseballové země, Ukrajiny. První ospalá směna, ale dál už jedeme naši hru a po dvou směnách skóre 22:2 a naše první výhra.
Draci Brno vs. Ukraine – 22:2
Odpoledne jsme sehráli největší bitvu v našem podání na turnaji, a to proti ruskému týmu Moskvich. Rodiče pamatovali hodně dětí ze supercupu a bylo jasné, že to nebudou žádné „ořezávátka“. Stejně tak tomu bylo. Nadhazovač repre úrovně, který však pod tvrdým trenérem bojoval se strikezónou. V paměti mi zůstal single homerun Lukáše Malého, neskutečný výkon Dominika Polgára na kopci a nervová poslední půlsměna a my v obraně. Patrik Moštěk si v tomto zápase vytáhl sice černého Petra, ale u koho jiného mohl skončit poslední odpal, než u Patrika, který si s ním poradil a my tak jdeme do čtvrtfinále. Tohle bylo pro nás týmové vítězství, pro kluky zdarma večeře v oblíbeném fastfoodu, ale hlavně velká vizitka pro dračí baseball.
Draci Brno vs. Moskvich – 7:6
Bohužel jsme v pátek přišli o naše eso na kopci Borise Večerku, kterému se vrátila viróza. To on v prvním zápase smazal v jedné směně silnou část holandského lineupu. Ráno nás čekal právě český výběr akademií. Dvě směny jsme drželi tempo a diváci se koukali na krásný baseball. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že větší část zápasu jsme byli lepším týmem. Ale jako každý sport, i baseball se hraje dokonce. Akademie nás sice podcenila, ale výhru si nenechala vzít a nás v poslední směně poslala do bojů o 5. až 8. místo. Za předvedený výkon jsou pro mě však kluci machři. Hrát proti svým nejlepším spoluhráčům a nesložit zbraně, bojovat o každý míč a makat až do konce, to každý kluk v tomhle věku nezvládne.
Čtvrt finále - Czech Academy vs. Draci Brno – 12:6
S nedělí přišli také boje o výsledné umístění. Ráno jsme se utkali s rakouskou akademií, které medaile den předtím utekly pouze o jeden bod. Pavel Pařízek odházel na kopci svoje maximum, v poli už se ale podepsala únava a na pálce jsme se nechali porazit v závěru pomalejším levákem. Byl to však konec se vším, co k tomu patří. Dva auty, stav 6:8, plné mety a Lukáš Malý na pálce. Rakouská obrana však nechybovala. Kyselá prohra, ale jeli jsme aspoň dřív domů. To nikomu nevadí, venku 10 stupňů a mleli jsme z posledního.
Draci Brno vs. Austrian Academy – 8:6
V našem malém finále jsme bojovali proti polským chasníkům. Nevím jak věkově, ale na kila a výšku postavy na plné čáře prohráváme. Úvod zápas provázel silný déšť, který však po naší útočné půlce přešel a šli jsme bránit. V každé směně jsme se na pálce dokázali prosadit oproti soupeři. Kde jsme ale byli lepší viditelně lepší? Na nadhazovacím kopci. Poslední zápas odházel Šimon Klacl, který byl povolán pouze na tuto tečku turnaje. Ve 12 letech odházet poslední utkání na turnaji bez jediného zaváhání chce mít odvahu a sebedůvěru a tu rozhodně Šimon má. Po 5 směnách tak svítilo na tabuli skóre 16:4 a my jsme se mohli radovat z krásného, pro nás zlatého, 7. místa.
Boj o 7. místo - Draci Brno vs. Polsko U14A – 16:4
Zastupovali jsme zde jediný klub. Skončili jsme sice poslední v horní sedmičce, ale pořád je to ta horní sedmička a obrovský úspěch. Čím déle trénuji, věřím tomu, že existuje jistá spravedlnost. Jet na turnaj s 11 hráči je risk, který se nevyplácí a vyšší umístění by byla jednoduše pošetilost. My jsme sice přežili bez ztrát, ale ruce byly bolavé (u některých praváků i levé ruce) a chvílemi jsem zvažoval, jestli to nebylo příliš velké sousto. Na druhou stranu si myslím, že kluci si po dlouhé době uvědomili, jak moc je třeba máknout pro výhru a že i bez těch nejlepších se dá uhrát krásných výsledků.
Pocitově po turnaji nám lahodí spousta faktů. V žebříčku pálkařského průměru jsme se umístili na krásném 4. místě a v počtu homerunů na 3. místě. Akademie ve finále padla 0:11 proti holandskému výběru, se kterým jsme hráli 4:8. S akademií jsme hráli kromě jejich jediného prohry nejtěsnější výsledek 6:12 mezi ostatními týmy. Suma se od LL liší tím, že nadhazovače limituje pouze v počtu odházených směn za den a turnaj, ale konkrétní počet nadhozů se zde neřeší. Filip Hudeček musel asi během našeho činění chvílemi škytat, protože jsme se do pitchcountů nevlezli, na druhou stranu se nestalo, že by někdo házel ve více než 2 zápasech, s tím, že v jednom to byla pouze směna a v druhém víc. Každopádně ruce boleli i kluky, kteří na kopec vůbec nevylezli, ale to hold k jarním turnajům patří a je to nejlepší facka k tomu, aby sami hráči začali o svoje tělo pečovat na trénincích. Obrovské díky všem klukům, maminkám, tatínkům, řidičům i neřidičům a velké díky Tomáši Koukalovi za zápisy a dohled na hřišti a dlouhodobou spolupráci.
Naše heslo znělo od začátku až do konce: „Můžeme jen překvapit.“ Klukům tahle pozice moc seděla, zahráli jsme krásné zápasy, mimo hřiště jsme měli skvělý teambuilding a objevili jsme super ubytování Kotva Bránik. Víc takových výjezdů či turnajů by určitě měl absolvovat každý tým. Holandsko ukázalo, že mentálně jsou o 3 úrovně jinde než český baseball a máme se stále co učit, jak se baseball dá užívat a jak ho prožívat, a to je přesně to, co mě žene dál. Dávat klukům radost ze hry. Ať hrajete proti slabým nebo silným, musí tam být radost a výsledek si vás najde.
Video ZDE.
Jan Felkl