O víkendu 30.9. a 1.10. se v Třebíči odehrál závěrečný turnaj Final four. Na tento turnaj jsme se kvalifikovali jako vítězové jednoho ze dvou kvalifikačních turnajů.

Dle rozpisu jsme narazili na Tempo, které ve druhé skupině skončilo na druhé příčce. Věděli jsme, že kdo vyhraje tento zápas, má zajištěnou bronzovou medaili. Ale my jsme věřili, že máme na víc. A proto jsme nasadily naši dvojku nadhoz (Sam Stříbrný) s tím, že jedničku necháme na další klání. Zápas jsme sice vyhráli, ale soupeř nám kůži nedal zadarmo. I když z větší části jsme jim naději dávali sami. Tolik chyb, co jsme udělali na tomto turnaji (3 zápasy) jsme neudělali dohromady za celou sezónu. Konečný výsledek byl 14:12 v náš prospěch. Druhý soupeř vzešel ze zápasu Třebíč vs. Hroši. Tento zápas skončil nakonec vítězstvím Třebíče, i když prohrávala v první směně 10:0.  

A s Třebíčí jsme tedy nastoupili v poledním utkání toho dne. A opět se opakoval stejný scénář – moc chyb v obraně. Ale i přesto jsme bojovali před dohrávkou jsme srovnali na 8:8 a na kopci Vojta s limitem 20 nadhozů pro možnost házet ještě zítra. Problém byl ve tmě, pokud bychom Vojtu nechali doházet zápas. Byla velká pravděpodobnost, že se zápas přeruší a bude se dohrávat až druhý den a tam by Vojta už házet nemohl. Proto Vojtu střídáme. Nakonec prohráváme 9:8 a musíme do opravy v neděli ráno proti Hrochům. Na kopci Vojta Ventruba proti Lukáši Kalandrovy. Všichni jsme se těšili na krásný a vyrovnaný zápas, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Soupeři našimi chybami dáváme náskok čtyř a potažmo šesti bodů. Víme, že už i tokové zápasy jsme letos otočili. Ale na tomto turnaji nám není přáno. Sice stahujeme dva body v dohrávce a máme obsazenou 1. a 3. s jedním autem. Na pálce pinch hitter Jarda pálí linedrive (tvrdý rovný balón). Bohužel těsně vedle spojky Hrochů. Ten nezaváhá a pěkným zákrokem chytá a hraje i aut na třetí metě kde se náš běžec utrhl a nestačil se vrátit. Takže kdyby…. Ne, na kdyby se baseball nehraje. Prostě jsme prohráli 8:4 a stejně by z toho 4 body nebyly. V ten moment jsem byl zklamaný a smutný, ne ze třetího místa, medaile z MČR je vždycky dobrá. Ale zklamaný a smutný za kluky. Vím, že měli na víc, trénovali tvrdě. Sem tam poslechli, co jim radíme :) Ale tak nějak se mi to rozleželo. Každá porážka je zároveň motivací pro příště. Kluci mají celý, nejen baseballový, život před sebou. A je jen na nich, jestli je porážka zlomí nebo nabudí k lepším výkonům. A já jsem přesvědčený, že já i moji asistenti Adam Jarolím, Martin Klanica a Kuba Ventruba, který zaskočil kdykoliv, kdy jeden z těch dvou nemohl, jim k těm lepším výkonům budeme pomáhat.

Kluci jsem rád, že jsem Vás mohl trénovat a už se těším na příští rok. Moc vám děkuji za přístup a za to, jaká jste parta.

Chtěl bych poděkovat Adamovi, Martinovi a Kubovi. Dík kluci, byl to báječný rok.

A samozřejmě nesmím, zapomenout na rodiče. Vím, že to zní jako klišé, ale bez Vás by se mládežnický sport dělat nedal. Dopravování dětí na zápasy, hlasité povzbuzování a veškerý další servis. 

Říkám „Díky.“

S úctou Koty