Od 16. června v Třebíči proběhl další ročník ČBP kategorie U11 za účasti 14 týmů.

Tentokrát Radim vymyslel netradiční teambuilding pro kluky, abychom se mohli věnovat více soustředění na samotné zápasy.

Milan opět musel vymyslet recept na nadhazovače, abychom zvedli naše postupové šance na Mistrovství republiky po loňském 7 místu.

Naše tříčlenná skupina v překvapivém složení tří brněnských týmů nabízela solidní postupové šance a to se také projevilo.

První den jsme se potkali s Pipasem, který jsme porazili 17:1. Druhý den jsme hráli s dalším brněnským rivalem a to Technikou, kterou jsme porazili 15:3. To znamenalo vítězství ve skupině a také jistotu, že ve čtvrtfinále si zahrajeme opět s brněnskými Hrochy!!!.

V sobotu ráno Milan navrhl jistý nadhoz Jakuba Winklera a po kvalitním výkonu s nelehkým soupeřem jsme do semifinále odcházeli s výsledkem 12:0.

V sobotu večer přišla odveta loňského semifinále z MČR s Tempem Titans Praha, ve kterém si na nás brousili zuby a začali na nás se svou jedničkou. My jsme nasadili naši stálici Vincenta Majora.  Po vyrovnaném začátku sedáme na rychlé nadhozy Vanka a vyhráváme překvapivě 14:2.

 Neděle začala deštivě a tak byly obavy, zda se odpolední finále vůbec uskuteční. Naštěstí se počasí umoudřilo a tak jsme se zpožděním nastoupili jako domácí tým, proti našemu velkému rivalovi z Třebíč Nuclears, který byl po snazším semifinále a s nadhazovací baterií favoritem.

 Zápas začal dle očekávání a to kdo ze dvou Titánů udělá první chybu. U nás na kopci Šimon Klacl na straně Třebíče reprezentační nadhoz Tonda Novák (následně vyhlášen nejlepším nadhozem turnaje) Byli jsme to právě my, kdo ve čtvrté směně umožnil soupeři skórovat wild pitchem na 1:0, dle mne jediná naše chyba v zápase.

Do šesté směny pokračoval krásný vyrovnaný zápas, ve kterém si už většina představovala vítězství domácí Třebíče s jednobodovým rozdílem.

Opět se ukázalo, že baseball se hraje až do posledního outu. Naše dohrávka totiž ukázala krásu týmové hry, kdy po HP , BB, sebeobětovací úlejvce, stahovacím odpalu,  jsme vyrovnali a posunuli hráče při dvou  outech, dvou strajcích k obsazené 1 a 3. V této chvíli  jsme uplatnili Milanovu specialitu v podobě nacvičeného signálu -  dobíháme  pro vítězný bod.

Musím moc smeknout před nervovým systémem a taktikou Milana, parádní organizaci Radima  a dortíkům Kuby Ventruby. Samozřejmě největší pochvala patří klukům, kteří se semkli a jako tým dokázali skoro nemožné.

Bob