Olympiáda dětí a mládeže je jednou z největších sportovních akcí v ČR. Opakuje se oproti velkým OH každý druhý rok. Baseball měl 5letou pauzu, protože v pořadatelských krajích nebyl zastoupen. Nyní se vrátil a my jsme byli u toho.

Naše cesta začala už na podzim minulého roku, kdy jsem byl zvolen trenérem olympijského týmu. Oslovil jsem pár mládežnických trenérů. Místo nakonec získal Adam Jarolím také z klubu Draků Brno. Výběry proběhly měsíc před hrami a tým byl v posledním týdnu obměněn o 2 hráče kvůli zraněním (Ondřej Chlubna i Ondřej Šebela – poraněné zápěstí).

Zde je soupiska:

Adámek, Ondřej - Technika

Drápela, Šimon - Draci

Filip, Ondřej - Draci

Hrbek, Tomáš - Technika

Koukal, Ondřej - Draci

Králík, Ondřej - Draci

Malý, Lukáš – Draci

Mergans, David - Draci

Pařízek, Pavel - Draci

Polgár, Dominik - Draci

Přikryl, Sebastián - Technika

Prokop, Milan - Draci

Prudil, Adam - Draci

Říčný, Tomáš - Hroši

Whitehead, Raymond – Hroši

 

V sobotu 24. 6. jsme se po poledni sešli s kluky v kampusu pod Palackého vrchem. V té chvíli už kluci měli nafasované oblečení a každý pohled po olympijské vesnici bral dech. Stovky sportovců v krajských barvách na každém kroku. Celá naše výprava byla ubytována v jedné budově společně s dalšími kraji. Stravování probíhalo ve vysokoškolských menzách a za mě to byla snad jediná výtka k celému dění. Cukry převažovaly nad vitamíny a první večeře v balíčku – řízek s chlebem v dnešní době tortil a baget. Troška čecháčkovství nás holt neminula.

To bylo však vše. Všichni byli celou dobu usměvaví a ochotní. Od kuchařek, přes řidiče MHD, konče sportovci, trenéry a pořadateli. Měli jsme se prostě skvěle. Na zahájení se sešli všichni. Plný pavilon na BVV měl co do sebe. Když se rozezněli všechny kraje zároveň bylo o atmosféru postaráno a zapálení olympijského ohně Martinou Sáblíkovou byla velká čest.

Druhý den jsme hned z rána dostali vynadáno za proběhlou noc. Z oken létaly různé předměty a děti si zvolily zvláštní formu zábavy. Kdo ví, zda se k tomu přidali i kluci z našeho týmu nebo ne. Naštěstí se nikomu nic nestalo a později jsme se dozvěděli, že to nebylo zdaleka tak hrozné jako na předchozích OH.

Hned po snídani jsme se přemístili na hřiště Kraví hory a utkali se s Pardubickým krajem. Výhra 20:0 v náš prospěch znamenala příjemný vstup do turnaje. Po utkání jsme se odebrali na turnaj First cup fandit malým 8letým hráčům.

V pondělí jsme ráno porazili Plzeňský kraj zase 20:0 a odpoledne se utkali ve čtvrtfinále s krajem Jihočeským, za který nastupovali 4 hráči, kteří nás trápili o týden dřív na turnaji. Dařilo se nám na jejich nejlepšího nadhazovače a celkem jistě jsme vyhráli 15:1.

Úterý a semifinále s krajem Vysočina. Nastupují proti sobě reprezentační nadhazovači Pacal a Filip. Za kraj Vysočina hrají kluci pouze z týmu Třebíč Nuclears, který jsme právě před týdnem porazili také v semifinále na turnaji Český baseballový pohár pouze s týmem Draků Brno. Historie se však neptá a v olympijském semifinále jsme byli jasně slabším týmem. Měli jsme víc síly (bohužel jen té fyzické), měli jsme i více úspěšných odpalů, ale také jsme udělali mnohem víc chyb a pro mě z neznámého důvodu si kluci naprosto přestali věřit. Tento výpadek nás stal souboj o zlaté medaile, které nakonec vybojoval kraj Praha a který si je právem zasloužil. Pro mě bylo zklamáním, když jsem se po zápase doslechl, že kluci během turnaje zvali kamarády a sportovce na finále a mysleli si, že to bude procházka růžovým sadem. Ten nahoře hold ten den neměl volno, poslouchal a dal nám to se vším všudy sníst. Na druhou stranu v tomto věku to pro kluky byla zkušenost k nezaplacení.

Ve středečním boji o bronz jsme se „bohužel“ moc nenatrápili. Tomáš Hrbek předvedl excelentní výkon a nedovolil pálkařům z Moravskoslezského kraje se podívat na první metu. Po 73 minutách bylo dobojováno poměrem 20:0 a naši kluci se mohli těšit z bronzových medailí. Málo kdo z nich se však těšil. Všichni hráči i my trenéři jsme si byli vědomi, jak silný tým jsme měli a panovala spíše truchlivá nálada. Když ale v hlavě turnaj vyhrajete ještě před jeho začátkem, většinou vás potká stejný osud jako náš tým. Míč je kulatý, a nakonec je důležité, co se děje na hřišti. Kromě jednoho zaváhání jsme předváděli to nejlepší, co v klucích bylo a kdybych si vybíral tým znovu, vyberu si úplně stejně.  

Ještě štěstí, že v tomhle věku je vše černé a trpké jen na chvíli a mávnutím ruky se nálady mění. Večerní zakončení bylo epické a věřím, že pro všechny pamětihodné. Bronzovým výkonem jsme přispěli k celkovému vítězství Jihomoravského kraje.

Většina týmu neměla ani 24 hodin pauzu a dnes ráno se vydali bojovat do polského Kutna o postup na turnaj do USA.

Tohle je český baseball.

Fandíme a držíme palce.

 

S vyprchajícím olympijským nadšení a slzou v oku se loučí

 

Honza Felkl

 

 

PS: Díky všem 4500 sportovcům, organizátorů a rozhodčím, kteří se na této akci podíleli. Byl to zážitek, na který budu ještě dlouho vzpomínat.