Nebylo tomu ani 10 minut a slyším šílený řev. Kluci hráli „supy“. Klasická hra, ve které se děti snaží chytit míč ze vzduchu a většinou vyhrává ten vyšší či silnější. Nejmladší hráč našeho týmu klečí na zemi a z nosu mu odkapává krev. Rychle k umyvadlu, chladivá voda řeší většinu problémů. Přidali jsme jeden kapesník a informaci, že za chvíli začíná zápas, že chlapi nebrečí a najednou bylo po „infarktovém“ stavu. To bychom měli pro začátek.
Ve skutečnosti jsme začali hrát za dalších 90 minut. A to přesně v pátek 22. června v 16:00 ve sportovním areálu Hroch na turnaji Zlatý Firstcup 2018 - Celostátní finále pro děti do 8 let. Finálová šestnáctka měla tři dny na měření sil, ale hlavně si většina dětí poprvé okusila atmosféru velkého turnaje. Nám rozpis přidělil do prvního klání Třebíč Nuclears, kteří jako pátí postoupili ze stříbrné kvalifikace v Blansku. Tým, který jedinou prohru v regionu zaznamenal právě od našich dráčat. Čtyřicet minut prvních nervů, ale nakonec důležitá výhra. Hoďka pauza, omrknutí areálu. Trampolína a víceúčelové hřiště se stali naším mezi zápasovým útočištěm. Po šesté večerní proběhl slavnostní nástup, focení, pokus o mexickou vlnu (nikdo moc netušil, o co jde) a šlo se do hajan. Mě jako trenéra čekalo HR derby a následný technický meeting. Následovala odměna v podobě grilovaného lososa od Ocean48.
V sobotu nás čekali po predikci slabší soupeři ze skupiny, a to Tempo Titans Praha a Rytíři Trutnov. Trošku jsme zamíchali se sestavou a zahráli si další krásné vyrovnané „mače“. Rozpis je koncipován hlavně tak, aby si děti co nejvíce zahráli. Odpoledne jsme proto narazili na soupeře Orli Choceň, respektive Orlíci, kteří skončili čtvrtí v jiné skupině. Mentální chystačka na nedělní zápas znamenala výhru a postup do soubojů o 1.-8. místo. Odpolední Masters byli v silném větru zajímavou podívanou. Kluci zaslouží velkou pochvalu, jak se s podmínkami poprali. Jediné zaváhání bylo zaškobrtnutí jednoho z našich běžců, které nás ve výsledku stálo první flek, ale to ke sportu patří, a i tak jsme nakonec v dovednostech skončili na druhém místě. Zároveň jsme brali stříbro za odpal do dálky Oliho Wiednera a zlato za hod do dálky Matěje Kokorského. Rychle, rychle na společnou večeři s Orlíky Choceň. Na vytrávení jsme zvolili vzájemný fotbalový zápas.
Neděle byla čistě spojena s finálovými boji. Ráno nás pekelně potrápil Pipas Brno a stejně jako v Blansku, i u Hrocha jsme do semifinále šli na domácí Hrochy. Neskutečné utkání skončilo pro nás šťastným koncem a postupem do finále celého turnaje. Znovu, stejně jako v Blansku, nás čekal soupeř Olympia Blansko. Finále na stříbrňáku by se dalo pojmenovat jako „Brněnský rychlík zde nestaví.“ Nu a jak už tomu bývá občas, náš rychlík těsně před závěrečnou destinací vykolejil.
Mentalita dětí je krásná věc. Hned na úvod zápasu jsme nechali soupeře pětkrát skórovat. Snažili jsme se několikrát nadechnout a vrátit zpět do utkání. Blansko nás ve třech směnách za sebou uzemnilo nádhernými dvoj auty. V páté směně to vypadalo nadějně, ale když našeho nejlepšího pálkaře vystřelilo střední zadní pole na první metě s prstem v nose, říkal jsem si, že tady něco nehraje. Na závěr jsme doběhli pro jeden kosmetický bod a blanenští se mohli radovat z vítězství v turnaji. Dostali jsme velkou lekci a ukázku baseballu, na druhou stranu jsme zpátky u mentality osmiletých dětí. Po zápase nepadla jediná slza. Kluci s chutí poděkovali všem protihráčům a divákům. První otázka byla, kdy už budou moci jít zase na trampolínu J
Neděle byla obecně hodně symbolický den. Svátek měl Jan a byl to jeden dáreček za druhým. Blansko si právem došlo pro první místo v turnaji i v dovednostních disciplínách Masters. Zaslouží můj velký obdiv a poklonu. Někteří to neví, ale sám jsem z Blanska. O týden dřív jsme právě na půdě Blanska vyhráli Český baseballový pohár s týmem do 15 let. A už toho vyhrávání asi bylo dost. Celé mladí jsme s týmem snili o tom, jak porazíme Draky. Podařilo se nám to jednou jedinkrát do mých 18 let a vždy na to budu vzpomínat. Přesedlal jsem a nyní jsem šestým rokem na druhé straně. Každý chce Draky porážet, nikdo jim to vyhrávání moc nepřeje. Ta výhra nad námi je pak o to cennější a jedinečná. Šest dlouhých let trvalo, než mi můj mateřský klub naznačil, že bych měl zvážit návrat J Ještě jednou smekám před blanenským týmem, a tím myslím i trenéry a rodiče, ale zejména hráče.
Dráčata tedy nakonec druhá v turnaji a také v Masters. Za námi skončili domácí Hroši, Třebíč, Kladno a Pipas Brno. Region Jih jednoduše tento víkend válel. Kladno je na skvělé cestě a Petr Baroch sklízí obdiv za tak rychle rostoucí klub. Celý turnaj probíhal skvěle, na nic se nečekalo, nepřízeň počasí nebyla znát a radost na dětech značila dobře odvedenou práci organizátorů zejména z klubu Hroši Brno. Pavlovi Chadimovi se podařilo založit krásnou tradici a každý rok se budu rád s děkováním opakovat. Takže „Díky Pavle.“ Kuba Kotačka a všichni ostatní rozhodčí samozřejmě také díky. Díky Martin Pernička, Filda Pospíšil a Radek Valko - nej trenérský tým ;)
Jedna věc pro všechny trenéry, byl jsem oceněn za Fair Play za skutečnost, že ve čtvrtfinále zbývalo vskutku málo času do konce páté směny. Stačil jeden foulball, rozvázaná tkanička, oddechový čas a další směnu už bychom nehráli. Já si čas vždycky hlídám, ale čistě jen proto, abych věděl, na čem jsme a jak střídat hráče (u starších kategorií nadhazovače). U malých dětí je čas nastaven zejména proto, aby se všechny zápasy stihly odehrát. Upřímně, nikdy by mě nenapadlo podobnou věc udělat a je mi líto těch, co se k tomu někdy unáhlili. Ceny si moc vážím a díky za ni. Děti si mají hrát co nejvíc a výhry pro ně v tomto věku opravdu nejsou důležité. Ve skutečnosti nikdy nebudou, pokud je k tomu nevedeme.
Nakonec nezbývá než poděkovat všem rodičům. Určitě by měla vzniknout cena za nej-lepší, -hlasitější, -originálnější fanoušky. Taková kulisa chybí na finále ligy mužů, dokud se nehraje poslední zápas.
Třešní na dortu byl hovor mého kolegy Jana Altrichtera, kterému se večer narodil synek Dominik. Tom říkám den, jak má být. Víc takových.
Mějte se a smějte se.
Jan Felkl
