1. Draci Brno >
  2. Muži A

Draci Brno

Měla jsem štěstí na lidi a úžasný tým Draků, říká o své kariéře Eva Ventrubová

, 23.02. 2021 Aktuality

Ženský baseball není úplně jednoduchým sportem, zejména díky administrativním potížím. Eva Ventrubová se však vydala trnitou cestou a i díky organizaci Draků se pomalu usazuje v kádru reprezentace. Nejen o složitosti ženského baseballu se Ventrubová rozpovídala v rozhovoru pro klubový web. 

Jaká byla tvoje cesta k baseballu? 

Mám tři starší bratry, kteří se baseballu věnovali. Otec byl navíc sprinter. Už od mala jsem chodila fandit a sport mě vždycky bavil. Já nikdy nebyla tou princeznou, která se viděla jako primabalerína nebo gymnastka, takže pro mě jasná volba. 

Jak bylo dostat se na tvoji úroveň složité, vzhledem k tomu, že jsi dívka? (zejména díky vnímání ženy v baseballu…) 

Ženy to obecně ve sportu nemají jednoduché, natož v mužském kolektivu. Prosadit se ve světě baseballu je pro nás proto o to těžší. Dřív to bylo nemožné, ale v současné době jsou ženy v baseballu skutečností, které bychom se měli přizpůsobit, takže věřím, že se ledy prolomí. Já měla štěstí na skvělé lidi a úžasný tým Draků, kteří mi umožnili trénovat a nevypadnout tak z baseballového světa. Nestavěli se k tomu tak, že jsem holka, tak mám hrát softball, za což jim děkuji. 

Baseball není úplně typickým sportem pro české podmínky, byť má obrovskou historii. Jak funguje mládežnický systém? 

Baseball v ČR si své místo pořád hledá, a to je velká škoda. Je to úžasný všestranný sport, který dává prostor vyniknout jak po fyzické, tak psychické stránce. Kategorie do 13 let umožňuje hrát i dívkám ve smíšených týmech. Ve vyšších kategoriích už narážíte na problém, především z důvodu bezpečnosti. Nejčastějším krokem je přechod do softballu, ale je zde také možnost požádat ČBA o výjimku, popřípadě s kluky pouze trénovat. Už je na klubu, jestli vám toto umožní nebo ne. Za mě ještě pokračovat v baseballu účastí v ženském týmu nebylo možné, tudíž jsem přešla do softballu. 

Jak se zrodil návrat na baseballovou scénu? 

Jako odkojenec baseballu musím přiznat, že jakmile se mi naskytla možnost jej znovu hrát, neváhala jsem ani vteřinu. Vizi dát dohromady talentovaná děvčata z celé republiky a složit baseballový tým jsme se snažili prosadit již dlouhou dobu. Už když jsem byla jako malá s bráchou na turnaji v Itálii, předběžně jsme domluvili přátelské zápasy s místním dívčím týmem. Tato vize se však stala skutečností až se vznikem právě ženské baseballové reprezentace, která mi umožnila pokračovat v mém baseballovém snu a věřím, že i v následujících letech se tato příležitost naskytne ještě spoustě dalším děvčatům, pro která je baseball srdeční záležitostí. 

Výrazně ti v tvé cestě pomohl brněnský klub Draci Brno. Popiš, jaký máš k němu vztah a v čem přesně tě podpořili? 

Za Draky jsem hrála už od dětských kategorií, všech mých mládežnických úspěchů jsem dosáhla právě s nimi, jsem jimi v podstatě vychována. Na hřišti se potkávám s bráchou i synovci. Jak jsem již zmiňovala, jen díky přístupu právě Draků Brno mám možnost trénovat s těmi nejlepšími v České republice a učit se tak od mistrů. 

Mění se nějak vnímání ženského baseballu v podvědomí veřejnosti? 

U nás je to pořád velké tabu. Něco, co veřejnost ani nevnímá, že je možné a ženy jako součást tohoto sportu nevidí. Lidé, kteří jsou do této problematiky zasvěceni také nemají jednotný názor na ženský baseball. 

Jak vlastně funguje ženský baseball? 

Je to hlavně o prioritách a přístupu jednotlivých hráček, především v této složité době. Což je na jednu stranu nevýhoda, protože to, že se sejdeme na pár trénincích před turnajem z nás nemůže udělat sehraný tým. Na druhou stranu jsme na tom ale všichni stejně a alespoň se ukáže, kdo na sobě maká a bere to vážně. Problém je v tom, že většina holek, které se chtějí akce účastnit, pochází ze softballových klubů roztroušených po celé republice, které je většinou nemají zájem uvolnit. Což je pochopitelné z důvodu absencí na trénincích, a především už probíhajících soutěží, kde jim taková hráčka chybí.

„To, že má naše rodina společného koníčka je obrovská výhoda v tom, že si můžeme navzájem předávat cenné rady a zkušenosti a společně se tak zlepšovat.“ 

Eva Ventrubová o své baseballové rodině 

Pocházíš z baseballové rodiny, je právě to klíčem k úspěchu? 

To si nemyslím, je to výhoda, ale klíčem k úspěchu každého sportovce je podle mě jeho vlastní vůle a cílevědomost. 

Jak na tom jsou tvoji sourozenci? Kde se v baseballu pohybují? Zvyšuje to vaši koncentraci, ta motivace v podobě sourozeneckého boje? 

Všichni moji sourozenci, včetně mých dvou synovců, jsou stejně jako já odchovanci Draků Brno, kteří s tímto týmem vybojovali několik mistrovských titulů napříč různými kategoriemi. Ondra, druhý nejstarší, dokonce úplně první. Aktivně se však baseballu věnuje už pouze nejstarší brácha Kuba a jeho dva synové, reprezentanti Vojta a Víťa. Kuba momentálně působí na pozici trenéra v reprezentačním celku U12 a jako hlavní trenér kategorie do 13 let v Dracích. To, že má naše rodina společného koníčka je obrovská výhoda v tom, že si můžeme navzájem předávat cenné rady a zkušenosti a společně se tak zlepšovat. Navzájem se maximálně podporujeme a sdílíme mezi sebou radost ze hry a úspěchů. 

Je potom baseball hlavním tématem u rodinné večeře nebo si naopak od baseballu dáváš oddych? Baseball je můj oddych. Hraji ho, protože mě to baví a naplňuje. To právě on mi pomáhá odreagovat se. Když zrovna nemůžeme na hřiště, vyrazíme na chatu, kde si na louce uděláme vlastní. V tom spočívá naše dovolená, je to už taková neodmyslitelná součást našich životů. 

Dívka v chlapeckém týmu je vždy příběh. Jaké to je působit v kabině s chlapci? 

Trénovat s kluky je pro mě obrovská zkušenost a borců se musíte zeptat. V chlapeckém kolektivu jsem vyrůstala, jsem na to zvyklá, takže mě už nic nepřekvapí. K žádným zajímavostem jako výměna dresů v dugoutu nedochází. 

Vnímáš zvýšenou zdravou rivalitu v kabině, ve smyslu, že se před tebou chtějí kluci vytáhnout? Ani ne, určitá zdravá rivalita k tomu patří, ale kluci se chovají jako profesionálové. Berou mě jako sobě rovného, čehož si neskutečně vážím. Takže stručně, i já dostanu ránu balónem. 

Je složité hledat si prostor pro přípravu, když žádná ženská soutěž v zemi nefunguje? Respektive, respektují manažeři jednotlivých týmů tuto skutečnost? 

To je dle mého názoru jeden z hlavních problémů. Je třeba udělat jasný koncept přípravy ženského národního týmu a následně s touto skutečností seznámit jednotlivé baseballové kluby, které by byly ochotny tuto myšlenku akceptovat. Motivací by mohla být finanční výpomoc jako poděkování za vstřícnost podílet se na rozvoji českého baseballu. 

Jak vnímáš šanci trénovat s Draky? Jak se vám organizace Draků zamlouvá? 

Této šance si nesmírně vážím. O to víc, když vím, jak je pro nás obtížné sehnat zmíněný prostor pro přípravu. Draci mají skvělý areál, včetně plně funkční haly. Myslím, že 22 titulů mistra ČR mluví za vše. 

Cílem každého sportovce je obléknout dres reprezentace, jakým způsobem to funguje u žen, jelikož ženská soutěž se v ČR nehraje? 

Být součástí národního týmu a mít tu čest nosit reprezentační dres je pro každého sportovce pocta a zároveň určitá odpovědnost, podle které by se měl chovat. Bohužel se ke mně dostává stále více informací, že lidé ani neví o možnosti, aby děvčata hrála baseball, protože medializace ženského baseballu u nás je téměř nulová. 

Automaticky tak přechází do softballu nebo s baseballem ani nezačnou, což brání rozvoji potencionální soutěže a paradoxně celého baseballu v ČR. Diskutovalo se o tom, že bychom nastoupily v chlapecké soutěži U15, ale

kluci se nás asi zalekli a návrh byl zamítnut. Nemáme tak možnost načerpat herní zkušenosti, které jsou největším učitelem, sehrát se a někam posunout. Nicméně bychom se měly utkávat s mladšími kluky a pevně věřím, že nám bude alespoň schválena účast na ČBP U15. 

Jak vzpomínáš na předloňské mistrovství Evropy? 

Předloňské mistrovství Evropy jsem si neskutečně užila a věřím, že i všichni ostatní. Přivezla jsem si nejen spoustu nových zážitků, ale také přátelství. Byli jsme skvělá parta, včetně realizačního týmu. Jsem moc vděčná, že jsem měla tu čest být součástí takové akce a už se nemůžu dočkat letošního ročníku. 

Před dvěma lety bylo mistrovství Evropy, příští rok by mělo být mistrovství světa, je tvým cílem se dostat do kádru? Jak složité to bude? Případně co musíš ze svého pohledu zlepšit, abys měla šanci se tam dostat? 

Jak už bylo zmíněno, reprezentovat svou zemi je cílem každého sportovce. Budu se snažit hrát baseball, jak nejlépe dovedu, na co nejvyšší úrovni, ostatní už je na trenérech. Minulý rok jsem si nešťastně zlomila nadvakrát nohu, což mi přes léto znemožnilo trénovat, takže se tento deficit snažím co nejvíce dohnat. Stále je co zlepšovat, ale všechny bychom se měly primárně zaměřit na nadhoz. Jak jsme si minule ověřily, můžeme mít sebelepší útok, ale bez nadhazovače to prostě nejde. 

Již takřka rok je český sport celkem paralyzován koronavirovou krizí. Jaký to má dopad právě na ženský baseball? 

Současná situace nám moc nehraje do karet, sportoviště jsou pro nás stále uzavřena, takže je to z velké části na individuálním přístupu každé z nás. Musíme se snažit obrátit tuto nelehkou dobu co nejvíce ve svůj prospěch a vytěžit z toho maximum. Z pozitivního hlediska by se to dalo brát jako jakousi zkoušku, která vyselektuje ty nejschopnější a skutečně cílevědomé. Každopádně nezbývá než doufat, že se situace brzy zlepší a my tak budeme moci ve zdraví pilovat přípravu bez jakýchkoliv omezení. 

V čem bude pro tebe osobně letošní rok klíčový? 

Tento rok pro mě bude klíčový jak v baseballovém, tak osobním životě. Letošní šampionát bude kvalifikací na mistrovství světa žen, na které bychom se určitě všechny rády podívaly. Zároveň musím přípravu na mistrovství skloubit s přípravou na maturitu a přijímačky na vysokou, které mě čekají za pár měsíců, což je časově poměrně náročné.