Studium v Americe je snem nejednoho českého studenta. Jak ho ale získat? Filip Čapka se za oceán dostal díky sportovnímu stipendiu. Draci Brno pravidelně posílají své nejlepší hráče do USA, aby si vyzkoušeli, jak se hraje pravý americký baseball.
Do Ameriky jsem chtěl jít studovat hned, jak jsem zjistil, že takovou možnost my Draci vůbec máme. V roce 2015 mě prezident Draků, Igor Kratochvíl, poslal na dva týdny do Severní Karolíny v rámci programu prestižní IMG Academy, který připravuje nejlepší světové sportovce. Měl jsem možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je hrát baseball proti nejlepším americkým univerzitám. Rok přede mnou se akademie zúčastnil můj spoluhráč z Draků, Filip Moštěk, takže jsem věděl, do čeho jdu. O rok později mě Draci spojili s trenérem mužské baseballové reprezentace Mikem Griffinem, a já odletěl na dva týdny za oceán, trénovat s americkými univerzitními týmy. Po maturitě slovo dalo slovo a já se do USA podíval potřetí, a nastoupil na Wake Tech Community College.
Marketing, baseball a business
Musím přiznat, že spojit školu a sport občas nebylo jednoduché. V Americe jsem studoval marketing a business. Chtěl jsem si vybrat něco, co by mě zároveň bavilo a já to mohl skloubit s baseballem. Škola mi teda nezabrala tolik času. V Americe mají trochu jiný systém, přirovnal bych to k něčemu mezi českou střední a vysokou. Měl jsem sice velkou volnost, ale zároveň hodně domácích úkolů. Neměl jsem problém ani s angličtinou. Odmalička anglicky umím, tak jsem dopadl dobře i v rozřazovacích testech na začátku semestru. Byli jsme tam dva češi a naše spoluhráče občas štvalo, že jsme mezi sebou mluvili česky a oni nám nerozuměli, tak jsme se češtinu snažili omezit na minimum. Občas se to ale hodilo.
Konkurenční prostředí a studium v Americe
Amerika je od nás hodně odlišná. Nejvíc mě překvapilo, jak jsou béčkové americké filmy vlastně pravdivé. Ať už se bavíme o prostředích sportovních týmů, studentských večírcích nebo „řeckých domech” na univerzitách. Například film Prci, prci, prcičky americké prostředí popisuje pěkně. V baseballu je neskutečné množství talentovaných hráčů, kteří se perou o těch pár míst v týmu. Není to jako u nás, kdy je člověk v jednom týmu celý život, v Americe průměrný hráč vystřídá alespoň tři. Celkové prostředí je tam mnohem dravější. Osobně jsem s tím problém neměl, myslím si, že konkurence akorát člověku pomáhá, neustále se zlepšovat. Občas jsem ale cítil velký tlak, hlavně, když se mi nedařilo. Věděl jsem, že mě v Česku sledují a kontrolují moje výsledky. Celkově na moje působení v týmu rád vzpomínám.
Klasický den baseballisty v Americe
Vstával jsem ráno v osm, což byla velká výhoda oproti brzkému středoškolskému zvonění. Dopoledne jsem měl vyučování a potom jsem vyrazil domů vařit oběd. Následovala chvilku pauza a od tří odpoledne jsem měl trénink až do sedmi, načež následovala individuální posilovna. Večer jsem se vrhl na úkoly do školy, nebo pokud bylo volněji, tak si zahrál s kamarády pár her na Playstationu. Samozřejmě jsem se občas objevil na nějaké té studentské party.
Amerika je hodně pohodová
Věděl jsem, že se chci vrátit zpátky do Česka. Amerika je sice bezvadná, ale český rohlík je český rohlík. Hodně mi chyběla i moje přítelkyně, která mě naštěstí přijela navštívit a my to spolu zvládli. Na Americe mi bude hodně chybět ta pohoda, ten free lifestyle. Mohl jsem se soustředit opravdu jenom na baseball a všechno ostatní vypustit z hlavy. Další věc, po čem se mi stýská jsou fast foody. Samozřejmě jsme si se spoluhráči hlavně vařili, ale občasný výjezd pro něco nezdravého nikdy nikomu neublížil. České fast foody jsou sice fajn, ale těm americkým se nic nevyrovná.
