>

Pavel a Igor: O dračím půlstoletí a vyhlídkách do budoucna

VP, 08.10. 2022 Aktuality

 Letošní poháry pro mistra ČR v baseballu přebíral za Draky Pavel Budský a s největší pravděpodobností jsme ho u této příložitosti viděli naposled, protože Pavel oznámil konec své karíéry! Právě s Pavlem jsme se bavili o jeho kariéře u Draků a o tom kam se dračí baseball bude asi ubírat v následujících letech. Spolu s ním toto téma rozebíral Igor Kratochvíl.

Pavle, byla tohle opravdu tvoje poslední sezóna?
„Myslím si, že byla. Už před 9 lety jsem to ukončil, nakonec jsem se vrátil, ale je na čase přenechat hru mladším.“

 Viděl jsem právě reportáž od České televize z roku 2012, kdy jsi skončil a uvedl jsi, že budeš pomáhat s trénováním na Dracích. Máš stejné plány i teď?
„Zatím žádné plány nemám. 2 roky zpátky jsem jednu sezónu coachoval, ale teď hlavně chci ten čas, co jsem trávil u baseballu, věnovat rodině a vynahradit jim to.“

Jak vypadaly tvoje začátky v baseballu?
„Moje kariéra začala v roce 1982 v baseballovém klubu TJ KOVO Praha. V té době ještě pořádně nebyl rozšířený internet ani telefony, takže moc informací z té doby není. Tenkrát byl zpravodaj ještě psaný na psacím stroji. Odtud jsem se dostal až do Ameriky. Po návratu nemělo jednu dobu KOVO Praha mládežnický program a ani pořádné hřiště, tak byl nucen spojit se s klubem Sabat Praha, tak jsem pár let hrál za ně.“

A co Tvoje kariéra v Americe?
„Podepsal jsem smlouvu jako první meta, tehdy mi bylo asi 20 let, takže už bylo docela pozdě. Hlavně jsem nevěděl, jak to bude probíhat a co se bude dít, nevěděl jsem do čeho jdu. Bylo to pro mě hodně těžký. Bohužel hned na začátku jsem měl úraz oka, takže se mi ta kariéra přerušila a potom jsem s nimi dohrával sezónu rok potom. Následně jsem podepsal smlouvu s Kansas City Royals.“

Jaký byl návrat z Ameriky?
„Po návratu jsem odehrál asi 2 sezóny za Sabat Praha, a potom jsem se potkal s Geoffem, který mi řekl, že Draci mají ambice hrát Poháry mistrů, a to mě lákalo. Náš první úspěch byl v roce 1999, kdy jsme s jednou porážkou skončili na 4. místě. Tam si mě vyhlídli z HCAW, což byl holandský klub. Další sezónu jsem tedy šel hrát do Holandska. S nimi jsme vyhráli pohár CEB, což je paralelní pohár s Pohárem mistrů a následně jsem se další sezonu vrátil do Draků, kde jsme pokračovali až ke 3. místu na Poháru mistrů, kde Michal Břeň odpálil homerun v poslední směně proti HCAW. Stejně jsme se umístili ještě když jsem hrával v Kovu, ale o tom se moc nemluvilo. Připomnělo mi to, když jsem byl teď s Pavlem Chadimem v Miláně na stadionu, kde jsme právě s Kovem hráli o 3. místo.“

 Igor: „Pavel už byl ženatý, měl Pavlinku a s Radkem Procházkou odjel do USA, kde dostali ranking do AA ligy, kde by mohli mít smlouvu. Oba tu nakonec zůstali.“

Pavel: „S Radkem jsem jel jako doprovod do centra Twins s tím, že se ho tam pokusíme dostat. Nějak takhle mi to prezentoval Geoff. Radek byl speciální nadhazovač. Házel bokem a takových bylo málo. Jak říkal Igor, už jsem tu měl rodinu a práci a nechtěl jsem už jít do toho rizika. Potěšilo mě, že ve třiceti jsem dostal takovou nabídku, ale nakonec jsem zůstal tady.“

 Draci mají 50 let a Vy jste tu jedni z těch, kteří stáli skoro na začátku v dresu Draků. Jak myslíte, že se Draci posouvají?

Igor: „Já tu jsem už asi 48 let. Nechci se nijak dotknout, jak se to posouvá nebo tak, ale kluci, kteří tu s tím začínali na hřišti pomalu i spávali a v dnešní době mám strach, že sportovní prostředí napříč všemi sporty v Česku vymizuje. Vize toho, že by ta generace, ze které je Pavel mohla jet hrát do Ameriky? To pro ty kluky bylo něco úplně nepochopitelného. V dnešní době mládež nic nenutí. Možná je to jen můj názor, možná taky mého generálního manažera, ale bez profesionalismu a tvrdé práce mám spoustu otazníků, jak to bude.“

Pavel: „Tak to jednoznačně. Já to vidím tak, že dneska ti kluci na sobě mají už i na hřišti strašně moc vybavení. Mají úplně jiné možnosti. Mají za sebou taky lidi, kteří si to už prožili a předali jim zkušenosti a vyšlapali jim tu cestu do té profesionální anabáze a dneska to berou jako standart, že můžou hrát v cizině. Když chceš tak můžeš odjet hrát do ciziny. Samozřejmě když nejsou podepsaní, tak si to hradí sami, ale je tu taky spousta hráčů, kteří prošli tím Minor league systémem. Sice tam třeba nevydrželi tak dlouho, protože je to tam tvrdý, ale v Dracích už jich je relativně hodně. Další věcí je to, že sem poslední dobou jezdí zahraniční hráči, kteří nám taky předávají své zkušenosti, což nás posouvá. Už jen jejich vystupování na hřišti může být pro mladé hráče velká škola. Igor tu naráží na hráče, kteří mají velký potenciál, ale nechtějí tomu tolik dát.“

Igor: „Doména Draků je to, že svého času tu byl nejlepším nadhazovačem Radim Chroust, který je lékař, to stejné Pavel Chadim, taky lékař, Mika, právník. Jak chcete zprofesionalizovat lidi, kteří k tomu studují a mají svá civilní zaměstnání na top úrovni. U Draků je pro nás priorita vzdělání, takže to pro mě zatím nemá řešení, jak to vyvážit, ale ten profesionální přístup musí být. Třeba v Holandsku mají přes sezonu hráči peníze od sponzorů a mimo sezonu svá zaměstnání.“

Pavel: „Ano, Holandsku si hráči hledají práci, která jim vyhází vstříc, aby mohli profesionálně přistupovat ke hraní a přípravě. V případě, že se nepřipravují, tak tyto peníze od klubu nedostanou. Sice Tě neuživí, ale pomůžou ti fungovat třeba během studia. Pokud to byli hráči, kteří studovali třeba práva tak si buď našli cestu, nebo tu profesní kariéru začali dělat později. Spousta hráčů zůstává dlouho u toho sportu, a to my chceme. Problém baseballu je ten, že dlouho trvá, než se dostaneš na tu správnou úroveň. Vybudovat klub je dlouhodobá záležitost, a proto je ten baseball tak složitý. Není to o tom, že poskládáš 11 fotbalistů, pokoupím si to a najednou hraješ první ligu. V baseballu je potřeba dlouhodobě budovat program pro mládež, a i potom je třeba, aby ti hráči hráli nějakou ligu na úrovni, aby se vyhráli a byl z něj dobrý hráč, takže kolem třiceti je ten hráč na vrcholu a pokud vydrží zdraví, tak se může posouvat dál.“

 

Igor: „Když se bavím s lidmi z baseballu tak říkají, že ten fenomén hráčů, kteří tu hráli dlouho jako třeba Pavel Budský, Tomáš Polanský, Karel Hrušovský a další v Americe nenajdeme. Když se tam nedostanou hráči z univerzity, nehrají Independent league nebo nejsou podepsaní tak se sportem končí a jdou vykonávat svá občanská zaměstnání a já mám strach, že to tu bude stejné.“

Pavel: „Přesně tak, jednou z posledních možností je právě Independent league, kde hráči doufají, že si jich někdo všimne a dostanou se zpět k možnosti hrát MiLB. Příkladem může být třeba Dondrei Hubbard, který se přes nás a přes nás dostal Independent dostal zpátky do Minor league a podává dobré výkony. Poslední možností, jak hrát baseball ve státech je hrát pro zábavu. Potom už zbývá jen přijít do jiných lig. Příkladem mohou být třeba John Hussey, Alexander Derhak nebo Jake Rabinowitz, kterým se tu líbí a chtějí tady žít a hrát baseball. Je to trochu jiný přístup než se dostat ve státech na školu. U nás se to hraje pro zábavu. V Dracích se to snažíme posunout na profesionální úroveň, ale to se nám zatím bohužel nedaří finančně pokrýt. Snažíme se ale vybudovat u hráčů profesionální přístup, a proto jsme tak dobří. Jakmile tu nebude tento přístup tak budeme hrát někde ve středu tabulky.“

Igor: „Dřív byl baseball pro spoustu hráčů na prvním místě a bylo nemyslitelné, že by chyběli na zápasech, samozřejmě až na vážné důvody. Dnes se dopředu nahlásí dovolené. Proto mám strach o budoucnost sportu. Druhou věcí je to, že všichni chtějí všechno hned, a proto u toho sportu dlouho nevydrží.“

Pavel: „Před revolucí se to všechno dělalo kvůli sportu a bavilo nás to. Tam se to začalo lámat. Po revoluci se otevřel svět a najednou se to rozprchlo. Dřív byl ten sport vysokoškolský. Dnes je to hodně náročný jak fyzicky, tak mentálně a musí se u toho přemýšlet, a proto u toho sportu jsou dost často vzdělanější hráči. Uvidíme kam se to bude posouvat. Myslím tím kolektivní sport všeobecně. Nemáme žádné úspěchy dlouhodobě ani v tradičních sportech. I s dobrými hráči se ani basketball nedostal na olympiádu. Ve fotbalu se už nedostáváme ani na MS. V podstatě jediný hokej tu nějak funguje, ale už taky bojují, aby končili v TOP 4. Obecně se málo podporují kolektivní sporty a byla by potřeba nějaká pomoc ze strany státu, protože tu nejsou moc sponzoři.“

Igor: V Americe jsou úspěšní hráči vizitkou škol, jsou v síních slávy škol, ale u nás, když si zažádáš o individuální studijní plán tak je to dost často problém. Když jsou úspěšní hráči v zahraničí tak se tím jejich školy chlubí, ale u nás ten přístup ještě není.

Pavel: Přesně tak, mimo hráčů se školy chlubí také tím, že mají úspěšný sportovní program. Když jsem měl možnost trénovat v Arizoně na univerzitě, odkud jsem se pak dostal dál. Byla to jedna z nejprestižnějších škol a díky tomuto programu, který tato škola prezentovala jsem dostal možnost try outu a podpis s Montrealem. Právě tyto programy přilákávají na školu studenty.“

Co myslíte, uvidíme Pavla na jedničce i v následujících sezonach?

 

 

Starší články