>

Igor Kratochvíl : Za nás to bylo jinak

VP, 06.04. 2022 Aktuality

Máme za sebou první hrací víkend nové Extraligy. Jak se těšíš na letošní ročník?
V událostech doby ta sezona pro mě není úplně prioritní záležitost, protože co se teď děje a já jsem už takový pamětník, takže vím, kam by to asi až mohlo dospět a modlím se, aby to až k tomu nedošlo. Moje myšlenky se tak ubírají jiným směrem než ke zúžené extralize, která znamená méně zápasů. Ale to ukáže až doba. Pro mě osobně je to 48. sezona, ale pro organizaci už 50.! Jsem trochu rozpačitý. Tým je omlazený. Pro mě jeden z nejlepších zážitek byl náš poslední titul, který jsme vyhráli bez cizinců. Naši veteráni dohrávali, Zip (Tomáš Polanský) po titulu ukončil kariéru a pro Hynka to byl první titul v roli trenéra. To byla zajímavější sezona, než když si kluby kupují importy. Těším se, ale nemohu říct, že bych byl nějak natěšený. Český baseball je na rozhraní kam dál směřovat. Nikdy jsem nikoho moc neplácal po ramenou, a to sportovní prostředí v celé republice je vidět na hokeji a fotbalu tak co bychom chtěli v pálkovací hře. Myslím, že ten sport nemá ve společnosti žádnou prioritu. Přeju klukům hlavně ať jsou zdraví. Cíl nemůže být jiný než hrát o titul a druhým cílem je při nejmenším udržení A poháru pro Česko.

Zmínil jsi aktuální situaci. Za Draky hráli v minulosti taky kluci z Ukrajiny. Jste nějak v kontaktu?
Jeden z nejlepších východních hráčů, u kterého jsem byl překvapen, že nepodepsal byl Roman Yatsuk. S ním jsme v kontaktu, ale v současnosti bojuje za svoji vlast. U Pavla Budského bydlí jeho manželka a děti. To byl nadhazovač, který nám zařídil spoustu výher i na PMEZ. Na něj mám nejlepší vzpomínky. Pak tu byli další kluci, ale ti byli v Brněnských kolech a já už s nimi neměl žádné osobní vazby. U mě dlouholetý pracovník byl Igor Gumeňuk a jeho syn tu hrával baseball do juniorské kategorie. Sám Igor se mnou hrál za C tým. V současné době tu má firmu a také české občanství.

Tým je hodně omlazený. Jak vnímáš rozdíly mezi Vaším trénováním a trénováním teď?
Já se nechci nikoho dotknout a nechci být terčem. Samozřejmě ta komunikace mezi 63letým chlapem a klukem kolem 2Oti je trošku jiná. Jsem v tom trošku skeptik. Za nás to bylo tak, že se buď budovala kariéra ve straně, nebo jsi seděl v hospodě a nadával na stranu. Poslední možnost pak byla trávit čas na hřišti. Řeknou ti to všichni reprezentanti, že hodili tašku do rohu a hráli mezi sebou. Dneska ti mladí lidi mají v ruce telefon. Ani bráchové si nesednou a hrajou spolu hry na počítači každý ze svého pokoje. Bavil jsem se s klukama, kteří jsou výkvětem českého baseballu třeba s Markem Chlupem. Říkal, že je 6x týdně na hřišti a pořád musíš bojovat o místo v lineupu. Akorát se všichni diví, že u nás hrajou v reprezentaci hráči starší než 30 let. Ve státech to je tak, že když dokončíš školu a nedostaneš se do některé z lig, tak s tím sportem končíš a děláš svoji profesi. A u nás v rámci povolání Pavel Chadim, Radim Chroust (oba lékaři), Tomáš Polanský (stavební inženýr) vede velkou firmu a stejně dokázali dlouho hrát. K tomu mám ještě dodatek. Tomáš Polanský byl poprvé se státech, když byl na vysoké škole. Dneska jsou ti kluci od 12 ti let v reprezentacích vozeni po světě. Show case v USA, MS na Taiwanu, turnaje po Evropě. Ten kluk má všechno odehráno v patnácti nebo osmnácti a pak už nemá žádnou velkou motivaci. Já osobně obdivuji Martina Červenku, že se 10 let stále snaží probojovat do MLB. Je to jeho sen a musí ten sport milovat a musí se obětovat. Mám pocit, že se mladí lidi mají tak dobře, že se ničemu obětovat nebudou.

Starší články