>

Igor Kratochvíl : Začlo to ve skautu

VP, 06.04. 2022 Aktuality

Co Tě přivedlo k baseballu?
„Chodil jsem do skautu, kde jsme na táborech zkoušeli hrát softball s tenisákama, takže jsem začal jako softballista. Později to byly pionýrské tábory, kde ale byla ta stejná parta. Když jde člověk do puberty tak už začne vyhledávat něco jiného než výlety, tak jsem objevil softballový klub VŠZ, který sídlil v Juliánově. Já bydlel v Židenicích, tak to bylo blízko. Tehdy jsem tam byl nejmladší.“

Jaké byly začátky baseballu a jak vznikali Draci?
„Nejdřív se hrál softball. Díky hře Pasák (zjednodušená verze softballu), která se hrávala na junáckých táborech. Právě z Junáka vzešel základ softballového týmu PS Slunce, který se v roce 1972 přihlásil do prvního softballového turnaje neregistrovaných hráčů. Na turnaji sice vyhráli jediný zápas, ale nikdo s tím nehodlal přestat, a tak byl na přelomu let 1972 a 1973 ustanoven softballový oddíl pod TJ Slavia VŠZ. Ve Slavii se řada softballistů už před tím věnovala orientačnímu běhu a měli navíc dobré vztahy s katedrou tělesné výchovy Vysoké školy zemědělské. Organizátor Ota Holec po se ukončení studia stal zaměstnancem a díky tomu byla možná třeba zimní příprava na Tauferových kolejích, které VŠZ patřily. Pod záštitou “Zemědělky” se klub účastnil vysokoškolské ligy a dalších turnajů. To vedlo k zisku prvního titulu přeborníka ČSR dorostu v roce 1973. V roce 1980 přešlo několik hráčů do Techniky, protože ta v té době začínala s baseballem. V roce 1982 mi pak Ota Holec předal vedení softballového klubu VŠZ. S hráči jsme následně oddíl pojmenovali po brněnském drakovi jako symbol města Brna. S tímto nápadem přišel Tomáš “Klouzek” Adamec.”

Jak ses dostal k Geoffovi?
„To už si přesně nepamatuju, ale Geoff tu dostal nabídku do Techniky. My jsme se v té době nedostali do celonárodní ligy, co se nově tvořila, takže jsme hráli tu druhou a Geoff řekl, že pokud se dostaneme do té ligy tak nám přijede pomáhat. Každopádně tu byl rok před tím v programu, kde nás učil, jak máme chytat a házet. Bylo to po revoluci. Já na něj mám největší vzpomínku, když jsme byli ve Sputniku, což byl bufet na Maliňáku tak se bál pít vodu a sušil si hranolky, aby nebyly od oleje. Pak zjistil, že to tu není tak špatný, jak si myslel. Nakonec si vybral nás místo Techniky. Strávil s námi sezonu, během které jsme se docela hodně seznámili. Přijal jsem jeho pozvání do Ameriky, kde jsem s ním objel místa, kde studoval a kde býval. Jako jeden z mála tu pak zůstal a udělal tu systém, jak se to má dělat. On nebyl trenér, ale hrál Single A, ale nedostal se dál. Tady se to vlastně učil, ale my v té době, kdo měl americký pas, jsme z něj padali na zadek. A nejen my, ale také děvčata. Trefil jsem na kluka, který je ze šesti dětí, neměl už rodiče a pocházel z relativně chudých poměrů. Geoff je srdcař a je skromný. Měl jsem na něj štěstí jako na člověka.“

Jaké máš nejsilnější vzpomínky spojené s Draky?
„Těchto vzpomínek je strašně moc. Můžu říct první titul v roce 1995 proti neporazitelnému KOVO Praha. První titul je vždycky něco víc. Pro mě osobně je nejlepší, že žiju s mladýma lidma. To je pro mě víc než cokoli. Mohl bych říct, 3. místo na Poháru mistrů, kde jsme porazili HC AV, kde pozdějí hrál Pája Budský. Tehdy jsme na hřišti neměli ani jednoho cizince a my je v té době porazili jen s Čechama. Nebo když jsme vyhráli na španělským mistrem. Další zážitek byla Evropská liga, která se tvořila a my ji chtěli hrát. Pro mě to znamená, že dneska ti čtyřicátníci, kteří už měli rodiny a nebylo jim dvacet, tak se jich Arny zeptal, jestli chtějí hrát 40 zápasů navíc a jezdili bychom po Evropě autobusem, všichni tehdy zvedli ruku a řekli ano. To, že to potom šlo do ztracena kvůli problémům v Nizozemskému svazu, to už je jiná písnička. My u toho byli a chtěli jsme to!“

Starší články