>

Drakem v Americe #4 | Milan Prokop: Jediné co miluji je v Česku

, 03.03. 2021 Aktuality

Dalším drakem, který působí, nebo působil v Americe je Milan Prokop. Osmnáctiletý hráč Draků aktuálně působí v Combinec Academy a ve svém prvním zápase dokonce zaznamenal homerun. Jak se do Ameriky dostal, či co ho na ní překvapilo se dozvíte v následujícím čtení.

Jak se zrodila tvá cesta do Ameriky? 

Moje cesta do USA se zrodila, tak že jsme v březnu roku 2020 byli s českou akademií na mezinárodním turnaji v Barceloně, kde jsme odehráli několik kvalitních zápasů se Španěly, Francouzy a Holanďany, což jsou baseballově velmi kvalitní země a právě tam si mě a dalších kluků všiml scout/recruit střední školy Combine Academy a začala společná jednání. Probral jsem to doma s rodiči, týmem a vedením Draků Brno, kterým se tato podoba poměrně líbila, podpořili mě ve všech směrech. A tak jsme do toho společně šli a nabídku společně s Michalem Kovalou z Ostravy vzali. Vyřešili jsme potřebná víza, všechny možné další dokumenty a klaplo to.

Kde ve státech působíš?

Hraji na východním pobřeží ve státě Severní Karolína. Jsem asi 35 minut jízdy autem od Charlotte, školní kampus je konkrétně v menším městě Lincolnton. 

Jak vnímáš život USA? 

Asi nijak nebo nevím, extra velký dopad to na mě nemá, ale určitě je tu naprostá většina věcí jinak než u nás v ČR a celkově v Evropě. Řekl bych, že je tu prostě všechno možné a “když se chce, tak to jde”. Lidé jsou tu schopnější a pracovitější. Města jsou stavěná do pravých úhlů, všechno tu dělají strašně jednoduše. Domy a architektura je úplně jiná, silnice jsou kvalitní a lidé tu udržují pořádek a snaží si dbát, aby všechno dobře vypadalo. Jsou tu, ale také lidé, kteří mnohem méně vzdělanější a takoví “jednodušší”. Pravdou je, že jsou i mnohem více komunikativnější, přátelští, cílevědomější a jdou si pevně za tím co chtějí.

Bylo pro tebe ve státech něco překvapivého?

Vzhledem k tomu, že už jsem USA několikrát předtím navštívil, tak toho zase tolik není. Snad jen to, že během celé covidové pandemie je na tom Amerika poměrně špatně, co se týče nakažených, ale žádné velké restrikce, zákazy či jiné omezení tu nejsou. Ani lidé to tolik neřeší. A ještě jedna věc mne tu překvapila, lidé doma téměř vůbec nevaří. Chodí se tu mnohem víc jíst ven a do restaurací či fast foodů, ale to asi všichni víme (úsměv).

Jak se liší spoluhráči od těch v Česku?

Největší rozdíl bych viděl v soutěživosti, nebo v energii když jdou na trénink, píli a snaze něco dokázat či se zlepšit. Pak je tady samozřejmě očividná fyzická vyspělost, kdy tu všichni prostě vypadají o 2-3 roky starší, než opravdu jsou. Je to dáno tím, že od mladého věku posilují, jedí víc a jejich dovednosti jsou prostě dál. Nechtěl bych znít nějak kriticky k mým spoluhráčům, ale v mých očích je tohle markantní rozdíl. Z jiného pohledu tu však nejsou ani zdaleka tak chytří a rozumní. Všechno se jim musí vysvětlit a ukázat do detailu, i tak je to pro ně občas problém k pochopení (úsměv).

Nedávno se ti povedlo odpálit homerun, jak bys celý zápas popsal a jak bys popsal samotnou akci, která skončila homerunem?

Pro náš tým to byl opening day a první zápas sezóny. Přijel tým až z Pensylvánie. Pár dní před zápasem, jsem měl strach, že bych mohl být v zápase nervózní, což se naštěstí nepotvrdilo a nervózní jsem nebyl vůbec. Vstup do sezony mi vyšel, stejně jako celému týmu. Zápas jsem vzal úplně s čistou hlavou a povedlo se mi vše, na co jsem sáhl. Při homerunu jsem šel na pálku, kdy byla obsazená první a druhá meta bez outů. Druhý nadhoz mého stavu, jsem trefil přesně tak, jak jsem si představoval a lépe trefit to snad už ani nešlo (úsměv). Byl to zápas, ve kterém jsme ještě nebyli tolik odskočení, ale po mém odpalu jsem se dostali do tlaku a došli si k pohodovému prvnímu vítězství sezóny.

Jak dlouho chceš ve státech zůstat?

Abych řekl pravdu, tak to ještě nevím, ale dlouhodobě a pevně bych v budoucnu chtěl určitě žít v České Republice, ale kdy a kde to bude samozřejmě nevím. Řekl bych, že se to bude odvíjet od případné nabídky nějaké školy nebo při lepším profesionální smlouvy, což je důvod proč tu jsem a kdyby taková nějaká možnost přišla, tak se budu muset rozhodnout a zvážit co je pro mě nejlepší, taky bych totiž rád studoval VŠ v ČR, takže je to všechno taková velká otázka a uvidíme jak to dopadne.

Jak dlouho trvalo se v kabině spřátelit?

Záleží jak se to vezme, když bych vzal jen poziční hráče a infieldry, jako jsem já, tak bych řekl týden či dva. S nadhazovači třeba okolo měsíce, jelikož ti mají úplně jiný plán a časy tréninků, takže jsem neměli tolik příležitostí se spřátelit.

Narazil jsi na nějaký společenský problém?

Máš na mysli třeba rasismus? Ne to vůbec ne, máme v týmu plno afroameričanů, ale s ničím takový jsem se tu nesetkal. Jediné co bych asi zmínil je, že jsem byl svědkem podzimních prezidentských voleb a to to tu poměrně “vřelo”. Docházelo k častým hádkám, které sice byli ze začátku poměrně kamarádské a tak zdravě vyhrocené, ale mezi postupně mezi zastánci republikánů a demokratů to nebylo vždy úplně klidné. 

Jsi účastníkem speciální akademie, mohl bys ji přiblížit čtenářům? 

Je to v podstatě sportovní akademie a zároveň střední sportovní škola, kde se sice klade velký důraz na sportovní výsledky, ale ty akademické jsou na prvním místě. Z nesplnění studijních povinností plynou omezení v tréninku a podobně. 

Dopoledne míváme snídani, školu a po obědě až do večera následuje sportovní program. Například týmový trénink, speciální pálkařské či polařské jednotky, posilovna a recovery program. Momentálně máme sezonu, takže se program hodně liší, kvůli častým zápasům.  

Velkým soupeřem mladíků z Evropy za mořem (hokejisté, basketbalisté apod.) bývá stesk po domově, který mnohdy převáží touhu po úspěchu. Jak se s tím vypořádáváš ty? Chybí ti občas domov?

Ano chybí, dokonce více než občas. V tomhle ohledu je to velmi náročné a chybí mi zejména české prostředí. Hlavně tedy přítelkyně a rodina, kterým taky dost chybím a nemají to jednoduché. Samozřejmě taky spoluhráči, kamarádi, které tu sice taky mám, ale je to prostě něco jiného. Je to určitě dobrá životní zkušenost, hodně věcí si člověk uvědomí, naučí a osamostatní se, ale určitě ten stesk po domově tu je. Vypořádávám se s tím asi tak, že se snažím každý den užít jak nejvíc to jde, zlepšit se, splnit povinnosti a hlavně být v kontaktu s těmi co mi nejvíce chybí. 

Je v USA něco, co sis zamiloval?

Asi ani ne, líbí se mi tady prostě to, jak je baseball celkově sport populární. Pro všechny extrémně podstatný a důležitý. Taky takový ten hype. Energie na trénincích a hlavně zápasech, taky velká rivalita mezi jednotlivými týmy…. Jinak to jediné co miluji, se nachází v Česku.

Jaké je sportovní prostředí v Americe oproti tomu v čechách?

Mnohem kvalitnější a propracovanějších. Jsou tu lepší podmínky, od vybavení, hřišť, zázemí a většího množství všeho, což je spojené hlavně s lepším zájmem a financováním sportu. Lidé tu mají k hráčům respekt, když vidí, že se snažíš něco dokázat i když něco musíš obětovat.

Jaký je tvůj cíl v baseballu?

Můj osobní cíl je hrát co možno na nejlepší úrovni a každým dnem se zlepšovat a posouvat dál. Takový ten dětský sen každého baseballisty je to dotáhnout do MLB, což bych samozřejmě moc chtěl a snažím se to dokázat. Takové “minimum”, které bych si, ale chtěl splnit je proball, což znamená hrát baseball úplně profesionálně. Moje cíle pro tuto sezonu jsou postoupit na mistrovství světa s národním týmem do 18 let, zabojovat o místo v základní sestavě našeho dračího A-týmu a když se bude dařit, tak bych se chtěl poprat o aspoň širší nominaci v národním týmu do 23 let.

Starší články