Manažer Draků Brno, hlavní trenér seniorského týmu. Člověk, který stál u všech titulů jako hráč a zejména jako trenér. To je Arnošt Nesňal. Jeho jméno u českého baseballu nemá obdob. Tráví na hřišti hodiny a hodiny času a dlouhodobě pracuje s hráči kategorie U21 a seniorů. Letos v dubnu mu bylo 42 let a za tuto dobu byl u 21 titulů. Dnes se podělil o pocity z uplynulé sezóny, která rozhodně nebyla neúspěšná.
Jaké byly a jsou nejčerstvější pocity 4 dny po konci stříbrné sezóny?
Pocity nejsou nijak pozitivní, na druhou stranu se žádná tragédie neděje. Hráli jsme dobře, dostali jsme se do finále a tam jsme narazili na soupeře, který byl aktuálně lepší než my a porazil nás. Teď už je to zase o přípravě na další sezónu.
Letos se hodně mluvilo o chuti vyhrát. Kde ji naši hráči mohli ztratit?
Nemyslím si, že by ji hráči ztratili. Ta chuť tam byla, ale byla nesrovnatelná s tou ostravskou.
Mohl mít na něco vliv turnaj Super 6, kde byla většina dračího celku?
Co se týká samotného vášně vyhrát, turnaj nemohl mít žádný dopad na naše hráče. Arrows dvacet let na titul čekali, loni byli blízko a letos se jednalo o eskalaci jejich motivu. Turnaj pro nás znamenal, že jsme se skoro tři týdny neviděli dohromady a v sérii jsme se tak navzájem trošku hledali.
Během sezóny tým opustil Wesley Roemer a kvůli zranění také Adam Hajtmar. Oba hráči základní sestavy. Prošli si Draci za 24 let podobnou situací?
Samozřejmě, to že naše jednička import tým opustila, bylo velké a nemilé překvapení. Zranění Adama Hajtmara bylo nepříjemné stejně jako léčení Přemka Chrousta, který letos nemohl nastupovat na třetí metě a trošku se nám tak vytratila variabilita sestav, na kterou jsme byli zvyklí. Hráli jsme tak ale víc, než polovinu sezóny a rozhodně to nebyl důvod neúspěchu.
Co pozitivního ti utkvělo v hlavě z letošního ročníku extraligy a výstupu na Poháru Mistrů v Holandsku?
Pohár Mistrů nám nastavil zrcadlo, v kterém jsme viděli, na čem doopravdy jsme. Bohužel i tam jsme tahali za kratší konec ve všech zápasech kromě posledního proti Amsterdamu. Na druhou stranu jsme výkonově patřili do TOP šestky v Evropě. Na celý rok budu vzpomínat s tím, že jsme s jedním zaváháním vyhráli základní část. Dvě kola před koncem jsme vyhráli také nadstavbu a celý rok jsme potvrzovali svoji roli. Ve výsledku to, ale mohl být důvod závěrečného „neúspěchu“, protože jsme si za celý rok nemuseli šáhnout na dno a vyzkoušet si, jaké to je se od něj odrazit.
Nemá smysl se ptát, zda bude cílem vrátit pohár do Brna. Na jaké další mety budou chtít Draci vystoupat?
Každý rok je to stejné. Příští rok nás čeká evropský pohár s názvem CEB. Zde budeme chtít uspět a vyhrát pro Českou republiku postupové místo do skupiny A, kde bude hájit české barvy právě Arrows Ostrava a pevně věřím, že si jim podaří skupinu udržet. Bylo by to úžasné, kdyby mezi evropskou špičku patřili dva týmy z ČR.
24 let, 21 titulů, to je naprosto neskutečné. Co pohání tvůj motor a jak vidíš celou organizaci za 10 let?
Doby, kdy jsem pouze toužil po zisku titulu už jsou pryč. To bych se asi zbláznil. Mým cílem je hráče neustále zlepšovat, otvírat jim nové obzory a naplňovat jejich potenciál. Je to neskutečně těžká práce, v porovnání se špičkou Evropy stále taháme za kratší konec. Ale stále je to ta věc, která mě motivuje. Na našem malém českém rybníčku se snažím tvořit tým, který se může porovnávat s těmi nejlepšími. A kde vidím organizaci za 10 let? Letos jsme vyhráli v kategorii do 21, 18 i 15 let. To je neskutečný úspěch našeho mládežnického systému. Já věřím, že tito hráči brzo dosáhnou úrovně Minaříka, Schneidera a Hajtmara. Samozřejmě najít ten adekvátní herní čas pro čerstvé generace mladíků není jednoduché, ale to je ta věc, kterou budeme nyní řešit.
