Ahoj Igore, naše putování 50. výročím klubu je skoro u konce. Ještě jsme ale nezmínili Arnošta Nesňala.
„Arnošta jsem si vybral, když skončil vysokou školu, podal jsem mu ruku a řekl mu, že bude manažer. Arnošt kdysi dávno hrával šachy na dobré úrovni a ví, co bude dělat už 10 kroků dopředu a toho si na něm cením. Já dělám to, co je teď a tady. Kdyby nebylo Arnošta a Michala Jukla tak ten stadion tady možná doteď není, protože já bych to asi nedotáhl dokonce. To je Arnoštova největší deviza, že umí udělat analýzu a je důsledný.“
Nejlepší zážitky s Arnoštem?
„Arny se mnou má takzvaně nezapomenutelný zážitek a pořád mi ho připomíná. Hráli jsme na PMEZ a Arny hrál na 3. metě. Já tam chodil, jak mě všichni znáte. Hráli jsme s Německem a jejich trenér je pořád chválil, zatímco já, když naši udělali nějakou chybu tak jsem jim nadával. Jednu udělal Arny a já na něj řval, že se nedá vyhrát s d*bilem na třetí metě se nedá vyhrát. To mi dodnes připomíná. Já chtěl tento zážitek vytěsnit, ale nějak to nejde. Samozřejmě spousta titulů jde za Arnoštem a nemůžu vypíchnout jeden. Pamatuju si, když kluci hráli na ME v Bonnu a my jsme s Arnoštem spali v autě a šetřili jsme prachy, takže já se chodil umývat do Rýna a Arnošt k Pavlovi Chadimovi na pokoj. S Arnoštem jsme byli v Americe za Geoffem. Pořád jsme to chtěli nějak posouvat. Arny se tu snaží vytvářet sportovní prostředí, které v Česku podle mě není. Ale to je běh na dlouhou trať.“
Měli jste mezi sebou nějaké spory?
„Tak kdysi dávno jsme jich měli víc, a ještě to bylo se členy výkonného výboru. Ten je pětičlenný a když jsme se občas sešli tak jsme se hodně hádali, ale vždycky s respektem. Postupem času, nevím, jestli za to může Covid nebo dnešní doba, se to změnilo v debaty, ale snažíme se hádat, debatovat, aby to bylo vždycky ve prospěch Draků.“
Byl Arnošt lepší hráč nebo trenér?
„To byl zajímavý příběh, při jeho sportování. Jeho tatínek byl reprezentant v moderním pětiboji a maminka byl jednou z nejuznávanějších rozhodčích a trenérka parkourových koní, takže on je ze sportovního prostředí. Arnošt musel udělat hodně proto, aby se dostal do nároďáku. Trénoval 4x víc než ostatní, běhal v igelitových pytlích, aby zhubnul a dotáhl to až do národního týmu a dal tomu hodně. On ví, že i netalentovaní kluci můžou dokázat velké věci, ale musí tomu hodně obětovat. Arnošt vždycky pracoval s lidmi, kteří nevypadají úplně na první pohled nějak moc talentu. Jsou tu lidi, kteří měli super talent a byli naděje desetiletí, ale nic tomu nedali a dneska už ve 25 ti letech baseball nehrají. Arnošt nikdy před balonem neuhnul i za cenu zranění. Geoff Samuels mu potom řekl, že hraje dobře, ale ať mu jde raději dělat asistenta. A Arnošt ve 26 ti letech ukončil hráčskou karieru a šel mu dělat asistenta. Arnošt počítal hity, natáčel lidi a má přehled o tom, jak kdo švihá, jaké má statistiky. V dnešní době se dá sledovat v podstatě cokoli, ale tehdy v tom byl Arnošt velký vizionář. Já říkám, že by Arnošt Nesňal mohl trénovat AA nebo AAA ligu, ale my jsme amatéři a u nás se tyhle metody moc nemusí. Ty tituly jdou za Arnoštem a za tou generací co pod ním hráli 20 let a vydrželi i mé občasné rady do života.“
A kdybys měl říct jedno slovo, které Arnošta vystihuje?
„Jedno slovo to nebude, ale je to člověk, se kterým bych si uměl představit viset na jednom laně.“
