Pokračujeme v našem seriálu Drak v Americe. Na arizonské Western College působil v nedávné minulosti Drak Jan Nebenfuhr, který se o pobytu a životě v Americe rozpovídal na následujících řádcích.
Kde v Americe jsi působil?
Působil jsem na stejné škole na které je teďka Ondra Furko. Jmenuje se Arizona Western College.
Jak ses tam dostal?
Dostal jsem se tam zejména díky podpoře Draků. Domluva s klubem byla jasná a stručná. Obrovský dík patří prezidentovi klubu, Igoru Kratochvílovi, jehož podpora a víra byla opravdu klíčová. Myslím si, že to jasně dokazuje, že Draci nejsou jen sportovní klub. Klíč k úspěchu bylo být ve správnou chvíli na správném místě. Zní to trochu jako klišé, ale v tomto případě tomu tak bylo. Ale jak už jsem zmínil v úvodu, nesmírně důležité bylo to, že jsem byl součástí Draků. Díky nim se mi dařilo a díky tomu jsem byl osloven.
Jakým způsobem se o tvůj rozvoj zasloužili Draci?
Draci se zasloužili opravdu výrazně. Už od turnaje Little league, kdy o mě projevili Draci zájem a zrodil se můj přestup. Od té doby mi dodávali zázemí pro rozvoj mých baseballových dovedností.
Jak dlouho jsi ve státech byl?
Jeden semestr, respektive půl roku.
Co tomu předcházelo?
Předcházelo tomu hodně hodin komunikace s koučem z Ameriky. Navíc hromady vyřízených papírů na ambasádě a podobně.
Překvapilo tě v Americe něco?
Ano, konkrétně to, jak tam funguje sport. Lidé ho mají na prvním místě a člověk má čas a prostor se tomu věnovat naplno.
Zažil jsi nějaký kulturní šok?
Kulturním šokem bych to nenazval, ale spíš bych chtěl zmínit skutečnost, že každý zahraniční student reprezentoval svoji zemi a dalo se tak hodně naučit o ostatních kulturách.
Jak v USA vnímají české hráče?
Berou nás stejně jako ostatní zahraniční studenty. Jsme pro ně běžní spoluhráči.
Co ty a angličtina? Stalo se ti nějaké faux-pas?
Moje angličtina je spíše průměrná, ale po počátečních problémech jsem si zvykl a bylo to dobré. Největší problém byl s přízvukem spoluhráčů.
Chybělo ti ve státech něco? Třeba rodina?
Asi jsem nezaregistroval, že by mi něco chybělo. Samozřejmě se občas člověku posteskne po rodičích, ale já jsem zrovna typ člověka, který to úplně neprožívá. Těšil jsem se až spíš cestou zpět do Česka.
Zaujal tě v Americe nějaký zvyk?
Asi ten životní styl vůči baseballu. Měl jsem čas na vše potřebné. Na posilovnu, tréninky, školu a také na ten volný čas. To mi tu trochu chybí.
Jak jsi zvládal baseball a učení zároveň?
Nebylo to nejlehčí, ale neměl jsem těžký obor, takže škola byla celkem v pohodě. Navíc jsem ještě občas pomáhal spoluhráčů.
Jaké prostředí v americkém baseballu panuje?
Je to hodně soutěživé. Spousta škol mezi sebou udržují určitou rivalitu a snaží se za každou cenu zvítězit. V týmu však panuje přátelská atmosféra, je to hodně postavené na vzájemné pomoci.
Jaký máš baseballový cíl?
Chci ze sebe vytáhnout co nejvíce. Rád bych se dostal do národního týmu. Věřím, že dokážu pomoci Drakům v cestě za dalším titulem.